Kdy vlastník nemovitosti odpovídá za újmu – zranění ženy v nákupní galerii

Všichni, kdo se pohybují nějakou dobu v byznysu, už od svého právníka slyšeli o prevenční povinnosti – povinnosti předcházet škodě.

Základní prevenční povinnost platí pro všechny a znamená, že každý je povinen jednat tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Zjednodušeně – platí povinnost aktivním jednáním nezpůsobit škodu. Porušení této povinnosti vede k nároku poškozeného na náhradu škody vůči škůdci.

Pak jsou ale případy, kdy škoda vznikne ne proto, že někdo něco udělal, ale naopak proto, že někdo něco neudělal. Pro tyto případy zákon říká, za jakých podmínek ten, kdo „nic neudělal“ nebo „udělal příliš málo“, přesto odpovídá poškozenému za vzniklou škodu. Jde zejména o situace, kdy daná osoba (a může to být i společnost) sama vytvořila nebezpečnou situaci nebo nad ní má kontrolu a následně nezasáhla, aby škodu odvrátila nebo předešla jejímu vzniku. V každém konkrétním případě je ale třeba posuzovat, zda zákrok proti hrozící újmě vyžadují okolnosti případu nebo tzv. zvyklosti soukromého života.

V případu, který aktuálně posuzoval Nejvyšší soud ČR, se žena zranila, když přehlédla poškozené místo v podlaze nákupní galerie, které překrývala mírně vyvýšená plastová deska, připevněná k podlaze výstražnou, ale zřejmě sešlapanou černožlutou lepicí páskou. Poškozená žalovala provozovatele nákupní galerie na náhradu ušlého výdělku, nákladů souvisejících s léčením, zadostiučinění za nemajetkovou újmu, zaplacení bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění. (Není toho málo, že?)

Soud došel k následujícím závěrům:

Za prvé – závěr obecný: Pokud vznikne poškozenému újma v budově, odpovídá za ni její vlastník v případě, že si při správě budovy nepočínal tak, aby k nedůvodné újmě nedocházelo. Vlastník odpovídá za újmu i tehdy, pokud sám vytvořil nebo i jen toleroval v budově nebezpečnou situaci, aniž by učinil dostatečná opatření k odvrácení hrozící újmy. Vlastník přitom při takových opatřeních musí brát v potaz povahu prostoru, v němž se překážka nachází, a účel, k němuž prostor (zde chodba) slouží. Stejně tak to, zda byla opatření přijatá vlastníkem k zamezení vzniku újmy dostatečná, bude třeba zkoumat v každém případě individuálně s přihlédnutím k povaze věci, zvyklostem soukromého života, místním poměrům a konkrétním okolnostem vzniku újmy.

Za druhé – závěr konkrétní: Dle Nejvyššího soudu je namístě očekávat, že provozovatel nákupní galerie snadno přehlédnutelnou nerovnost na jinak hladké podlaze označí natolik zřetelným způsobem, aby ji zaregistrovali procházející zákazníci galerie, od nichž nelze na daném místě požadovat soustředěnou pozornost zaměřenou na stav podlahy. Zkrátka, i provozovatel v takovém případě musí předpokládat, že zákazníci budou spíš koukat po výlohách než pod nohy. Proto pokud vlastník terénní nerovnost neoznačil dostatečně zřetelným způsobem, a přijatá opatření tedy nebyla dostatečná k odvrácení hrozící újmy, je vlastník za vzniklou újmu odpovědný.

Pro vlastníky z uvedeného mini exkurzu plyne, že preventivní opatření jsou nezbytná, ale účinným nástrojem pro vyloučení odpovědnosti za újmu jsou pouze tehdy, pokud budou i dostatečná, a to s ohledem na konkrétní situaci.

My ostatní můžeme mít příště o trochu větší pochopení pro stojánky s nápisem „pozor mokrá podlaha“, které musíme obcházet, když „překážejí“ uprostřed chodby.